|
|
Role sekundárních metabolitů v patogenezi hub
Veselý, Martin ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Machová, Lenka (oponent)
Schopnost houbových patogenů vyvolat infekci a později přežívat v hostiteli je závislá faktorech virulence často na bázi primárních metabolitů (hydrofobiny, proteázy, fosfolipázy, katalýzy a další). Infekce se však také účastní celá řada patogenem produkovaných sekundárních metabolitů, jejichž role během infekce je ale často upozaďována. První část této bakalářské práce je věnována tématu vztahu hostitel-patogen a obeznámením čtenáře s některými základními, obecně uznávanými virulentními faktory hub. Ve druhé části jsou popsány známé role sekundárních metabolitů v jednotlivých částech průběhu infekce. Pro úspěšnou infekci si patogen v prvni fazi vytváří vhodného stanoviště na tkáních hostitele pro růst pomocí produkce antimikrobiálních látek (...). V dalších fázích potom zabraňuje fagocytóze svých spor hostitlem (melaniny). Samotná infekce je často podmíněna poškození tkání hostitele což je umožněno například produkcí cytotoxických látek (xanthomegnin, riboflavin) a regulací/modulací odpovědi imunitního systému hostitele (gliotoxin, pseurotin). V neposlední řadě mezi faktory virulence řadíme i ty které umožňují dlouhodobému přežívání v hostiteli (siderofory). Houbové patogeny poikilotermních živočichů často nejsou primárními patogeny a produkce zmíněných sekundárních metabolitů často není výsledkem...
|
|
|
Mechanismy vztahu melaninového zbarvení a behaviorálních syndromů u ptáků
Nacházelová, Martina ; Javůrková, Veronika (vedoucí práce) ; Tomášek, Oldřich (oponent)
Melaniny patří u ptáků mezi nejběžnější pigmenty deponované do peří. Jelikož melaninové zbarvení vykazuje variabilitu v intenzitě a rozsahu, běžně se mu přisuzuje funkce maskovací a mechanická, zpevňující strukturu peří. V poslední době se však ukazuje, že úroveň melaninového zbarvení bývá korelována s mnoha fyziologickými a behaviorálními znaky a melaninovému zbarvení se začíná přisuzovat významná signální role. Důvodem korelace melaninového zbarvení s behaviorálními projevy je pleiotropní účinek genů regulujících melanokortinový systém a fyziologický účinek hormonů testosteronu a kortikosteronu během melanogeneze. Tato práce popisuje jak genetické a fyziologické aspekty a mechanismy vztahu melaninového zbarvení a behaviorálních syndromů u ptáků, tak na základě dostupných studií shrnuje, že u několika druhů ptáků se prokazuje signální funkce melaninového zbarvení a ornamentu, který je často korelován s vyšší agresivitou a tím i dominancí, sexuální aktivitou, lepším zvládáním stresu, "fast" strategií exploračního chování, větší odvahou při prozkoumávání nových objektů a prostředí a ovlivňuje také rodičovské a antipredační chování. Přestože je tomuto tématu u ptáků věnována čím dál větší pozornost, je nutno poukázat na nutnost se v budoucnu zaměřit zejména na druhy s výrazným pohlavním...
|
|
|
Vliv melaninového zbarvení a komenzalismu na chování v behaviorálních testech: srovnávací studie
Kahounová, Hana ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Šumbera, Radim (oponent)
V rámci rodu Acomys existuje vnitrodruhový polymorfismus ve zbarvení povrchu těla. Některé populace jsou tmavé a jiné světle zbarvené. Tmavé populace žijí v lávových pouštích, savanách a v komenzálním prostředí v Egyptě. Náplní této práce je porovnat v behaviorálních testech nucené explorace vybrané populace Acomys. Jedná se o populace tmavé komenzální, světlé sekundárně nekomenzální, světlé nekomenzální a jednu tmavou nekomenzální. Cílem je zjistit, zda se tmavé komenzální populace Acomys cahirinus odlišují chováním od ostatních populací a jestli se tmavé populace liší chováním od světlých populací. Podle výsledků se v pozorovaných parametrech chování neobjevují významné odlišnosti mezi populacemi. Tmavé komenzální populace A. cahirinus se od ostatních populací v exploračním chování signifikantně nelišily. Byla u nich ale prokázána preference setrvávání na tmavém podkladu. Nebyly nalezeny ani průkazné rozdíly v chování mezi odlišně zbarvenými populacemi. Nicméně byla zjištěna variabilita v testovaném chování mezi jednotlivými populacemi. Klíčová slova: explorační chování, melanin, komenzálismus, srovnávací přístup, open field test, Acomys
|
|
|
Signaling function of plumage coloration in Yellowhammer males
Kauzál, Ondřej ; Petrusková, Tereza (vedoucí práce) ; Šálek, Miroslav (oponent)
Teorie pohlavního výběru se snaží vysvětlit vznik zdánlivě zbytečných znaků, zejména u samců celé řady druhů. K takovým znakům patří i pestré a nápadné zbarvení, tak typické pro celou řadu ptačích druhů. Tyto znaky jsou nějakým způsobem nezfalšovatelné a vypovídají o kvalitách jedince. Karotenoidní zbarvení nese informaci o zdravotním stavu a melaninové o sociálním postavení, i když toto tradiční rozdělení přestává být ve světle nejnovějších poznatků tak striktní. Mimo tyto způsoby udržování nezfalšovatelnosti se v poslední době dostává do popředí zájmu stále více i vliv hormonů, zejména vliv dvou steroidních hormonů: samčího pohlavního hormonu - testosteronu, a "stresového" hormonu - kortikosteronu. Oba dva hormony mohou pozitivně ovlivňovat samčí pohlavní znaky, kterým je i ornamentální zbarvení. Zvýšená hladina těchto hormonů s sebou ale nese i zvýšené riziko pro organismus (vyšší energetické výdaje, chronický stress), tedy i potenciál být pro jedince nákladnými. Použitím standardizovaných fotografií a spektrofotometrie jsem analyzoval zbarvení opeření samců strnada obecného (Emberiza citrinella). Koncentrace testosteronu a kortikosteronu uloženého do opeření byla stanovena pomocí LC-MS/MS. Pro samce z roku 2015 byl také stanoven jejich teritoriální statut a přežití následující zimy. Nejprve...
|
|
|
The interaction of lactase persistence and skin depigmentation in connection with the calcium assimilation hypothesis
Grendelová, Gréta ; Černý, Viktor (vedoucí práce) ; Brůžek, Jaroslav (oponent)
Posledné genetické štúdie ukazujú, že sfarbenie kože našich európskych predkov bolo pôvodne tmavé. Depigmentácia pokožky nastala po migrácii z Afriky kvôli nízkym hladinám ultrafialového žiarenia, ktoré pôsobí vo vyšších zemepisných šírkach. Svetlejšia pokožka umožňuje hlbší prienik slnečných lúčov do kože, ktoré biochemickou reakciou vytvárajú vitamín D, esenciálny pre správne fungovanie organizmu. Deficit vitamínu D a kalcia dáva za vznik rôznym poruchám skeletu, u detí spôsobuje krivicu a dospelých ohrozujú osteomalácie. Pri postupe od rovníka severnejšie k pólom sledujeme okrem zvýšenej depigmentácie aj nárast výskytu osôb so špecifickou metabolickou schopnosťou, znakom, ktorý označujeme ako laktázová perzistencia. Táto schopnosť umožňujúca trávenie mliečneho cukru, laktózy, v dospelosti, vznikla pravdepodobne ako náhrada, ktorá mala vyrovnať nízke hladiny vitamínu D v tele. Prvé stopy mliečnej produkcie, ktorá musela predchádzať vzniku a šíreniu laktázovej perzistencie, nájdené na Blízkom Východe, napovedajú častú konzumáciu mlieka už pred 7 tisíc rokmi. Neskôr to potvrdili aj genetické výskumy. Oba znaky, depigmentácia aj laktázová perzistencia vznikli teda adaptáciou na zmenené vonkajšie podmienky prírodným výberom a vytvorili nositeľom znakov výhodu, ktorá sa pozitívnou selekciou veľmi...
|
|
|
Mechanismy vztahu melaninového zbarvení a behaviorálních syndromů u ptáků
Nacházelová, Martina ; Javůrková, Veronika (vedoucí práce) ; Tomášek, Oldřich (oponent)
Melaniny patří u ptáků mezi nejběžnější pigmenty deponované do peří. Jelikož melaninové zbarvení vykazuje variabilitu v intenzitě a rozsahu, běžně se mu přisuzuje funkce maskovací a mechanická, zpevňující strukturu peří. V poslední době se však ukazuje, že úroveň melaninového zbarvení bývá korelována s mnoha fyziologickými a behaviorálními znaky a melaninovému zbarvení se začíná přisuzovat významná signální role. Důvodem korelace melaninového zbarvení s behaviorálními projevy je pleiotropní účinek genů regulujících melanokortinový systém a fyziologický účinek hormonů testosteronu a kortikosteronu během melanogeneze. Tato práce popisuje jak genetické a fyziologické aspekty a mechanismy vztahu melaninového zbarvení a behaviorálních syndromů u ptáků, tak na základě dostupných studií shrnuje, že u několika druhů ptáků se prokazuje signální funkce melaninového zbarvení a ornamentu, který je často korelován s vyšší agresivitou a tím i dominancí, sexuální aktivitou, lepším zvládáním stresu, "fast" strategií exploračního chování, větší odvahou při prozkoumávání nových objektů a prostředí a ovlivňuje také rodičovské a antipredační chování. Přestože je tomuto tématu u ptáků věnována čím dál větší pozornost, je nutno poukázat na nutnost se v budoucnu zaměřit zejména na druhy s výrazným pohlavním...
|
|
|
Variabilita barvy pleti: příčiny a důsledky
Mašek, Jan ; Černý, Viktor (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Melanin funguje jako filtr slunečního záření. Za množství a typ produkovaného melaninu jsou odpovědné geny, ale i UV záření je schopno indukovat syntézu melaninu. Zdá se, že UV záření bylo v evoluci člověka určujícím faktorem, na který se musela jeho barva pleti adaptovat. Původní barva pleti byla světlá, ale po ztrátě srsti se vyvinula tmavá pigmentace. Vysoké hladiny UV záření v oblasti rovníkové Afriky představovaly selekční tlak na tmavou pigmentaci, protože UV záření má na kůži škodlivý vliv. Na druhou stranu je nutné, aby byla kůže dostatečně světlá, tak aby mohla část UV záření projít a zahájit tak syntézu vitaminu D. Po rozšíření prvních lidí z Afriky, došlo ke ztrátě pigmentace jako adaptace na nové hladiny UV záření v nových regionech. Na formování barvy pleti se podílejí i další faktory jako je výživa nebo sexuální selekce, ale těm je přikládán spíše druhořadý význam. V důsledku tohoto rozšíření vznikly nejrůznější odstíny barvy pleti typické pro dané oblasti. Mezi populacemi je v tomto znaku vysoká variabilita, zatímco uvnitř populací je tato variabilita velmi nízká, což svědčí o intenzivním přírodním výběru. Bylo také prokázáno, že odlišnost v pigmentaci má spojitost s civilizačními chorobami, jako je rakovina. Rozdíly v barvě pleti se odrazily i v sociálním postavení a daly tak v...
|
|
|
Albinismus ve světě zvířat
NĚMCOVÁ, Klára
Předmětem této bakalářské práce bylo zpracovat literární přehled týkající se výskytu albinismu u zvířat a charakterizovat jednotlivé typy albinismu a jeho vznik. Albinismus je rozdělován na úplný a částečný podle toho, zda postižený jedinec je celý bílý nebo má postiženy jen některé části těla. Dalším typem albinismu je leucismus. Leucíni mají postiženy srst nebo peří, ale kůže je normálně pigmentovaná. Albinismus je dědičné onemocnění, může však vzniknout i během života, například vlivem stresu nebo nemoci. Způsobuje ho absence či nedostatek tmavého kožního pigmentu - melaninu. Melanin chrání kůži a oči před slunečním zářením. Postižení jedinci proto trpí kožními onemocněními a světloplachostí. V bakalářské práci je dokumentována pestrost tohoto onemocnění na příkladech různých zvířat, bezobratlých i obratlovců.
|
|
|
Aktivní látky v solární kosmetice
Jochimová, Eva ; Vránová, Dana (oponent) ; Zemanová, Jana (vedoucí práce)
Aktivní látky v solární kosmetice jsou dány množstvím a charakterem UV-filtrů, které absorbují paprsky v UVA nebo v UVB oblasti. Ve Spojených státech amerických jsou považovány za léčiva, avšak u nás jsou legislativně zařazeny mezi kosmetické prostředky. Jejich užívání je velice důležité, protože sluneční záření může být hodně nebezpečné. Riziko výskytu negativních účinků se zvyšuje hlavně vlivem zhoršení naší atmosféry a především zvětšováním ozonové díry. Paprsky oblasti UVB i UVA pronikají do kůže, kde mohou být příčinou různých onemocnění. Způsobují lehké až těžce léčitelné fotodermatózy, stárnutí kůže a v horším případě karcinom kůže.
|
|
|
Genetika zbarvení činčil
Poslušná, Michala
Pro všechny zástupce řádu savců platí stejné zákonitosti pro tvorbu zbarvení srsti, jak na molekulární úrovni, tak při vzniku výsledného fenotypu. Již v raném embryonálním stádiu jsou buňky pro ukládání pigmentu distribuovány do periferních oblastí těla, do kožních buněk a vlasových folikulů. Nejdůležitější látkou pro tvorbu zbarvení srsti je pigment melanin, jehož syntézu ovlivňuje melanocortin a pomocí enzymatických drah vznikají dvazákladní pigmenty eumelanin a pheomelanin. Výsledný fenotyp je ovlivněn 5 či 6 základními geny, jejich mutacemi a interakcí mezi nimi. Modelovým organismem pro ukázku tvorby zbarvení srsti savců jsou myši. U činčil, jimž je práce věnována, geny a alely pro zbarvení zatím nebyly exaktně popsány, ale předpokládá se, že základ je stejný a od tohoto tvrzení se odvíjí poznatky v problematice genetiky zbarvení těchto hlodavců. Chovatelé používají označení alel, které si zvolí sami a genotyp určují dle fenotypu jedince. U potomků se určují dle fenotypu a podle určeného genotypu obou rodičů.
|
host ::
RSS.